Historie tvrzi

Tvrz v Doubravici je poprvé písemně připomínána roku 1251. V této době byla ve vlastnictví Habreka z Doubravice. Roku 1274 je uváděn Habrekův syn Vojtěch. Mezi další zmiňované majitele tvrzi patří taktéž Habrek (zřejmě další syn) vlastnící tvrz mezi léty 1317 - 1327. Počátkem 15. století, roku 1406, jsou ve spojení s tvrzí zmiňováni Markvart a Bohuněk z Doubravice. Roku 1468 se ve spojení s tvrzí lze dopátrat jména Volf z Doubravice. Ve druhé polovině 15. století se tvrz dostala do majetku vladyků z Čestic. Roku 1506 je připomínán Václav z Čestic, který roku 1513 rozdělil zděděný majetek na tři díly mezi sebe a své dva bratry. Václav si ponechal tvrz v Doubravici a ves Stranějovice. Za jeho manželku je uváděna Floribela Ludmila Běšinka. Tvrz v Doubravici se nachází v místě, kudy obchodníci projížděli se zbožím cestou do větších měst, jakými byly Strakonice, Písek či České Budějovice. Areálem tvrze vedla cesta, po níž museli všichni pocestní i obchodníci projet. Václav je zde se svými druhy přepadával a okrádal o zboží i peníze. Stal se členem loupeživé skupiny, jejichž členů se čítalo přes 400. Skupinu těchto lapků vedl rytíř Zdeněk Malovec. Václav začal být přezdíván Příšek Doubravický. Dne 27. července roku 1520 se Václav účastnil přepadení táborských kupců u Blanice. Téhož roku Táborští, Písečtí a Vodňanští vypálili tvrz Petra Sudy v Řenci, Jana Horčice v Kalenicích a Václava Přecha v Doubravici. Tvrz byla opravena a řádění lapků pokračovalo. Roku 1530 však došla hejtmanům trpělivost a dali purkmistrům jihočeských měst příkaz zamezit loupeživému řádění. Dne 27. května 1530 byla tvrz v Doubravici vypálena společně s tvrzí v Kalenicích a oba majitelé tvrzí byli zajati. Oba majitelé vypálených tvrzí Václav Sádlo i Příšek Doubravický si stěžovali u krále Ferdinanda I. Habsburského pro údajné učinění škody na majetku, která byla nespravedlivá. Od české komory dostal každý z nich náhradu 500 kop grošů českých. Tvrz však už do původního stavu nevrátil. Václav zemřel kolem roku 1558. Z původní doubravické tvrze zbyla jen původní obytná věž o rozměrech 8,4 x 7,4 m a síle zdiva přes 1,3 m. Po vypálení v roce 1530 nebyla tvrz nijak obnovována a postupně její části zanikaly. Roku 1532 koupil tvrz Adam Řepický ze Sudoměře, který ji vlastnil do roku 1540. Poté ji prodal Vilému Přechovi spolu s vesnicí Jetišov a částí osady Střídka. V 17. století byla tvrz používána jako sýpka. Obytné bylo pouze druhé patro, o čemž svědčí dochované krakorce bývalého krbu vyčnívající ze zdi nad současným vstupem do druhého patra a zazděná nika bývalého prevetu nacházející se taktéž ve druhém patře. Dnešní členění věže pochází z 18. století. Podle výšky krbu nad zemí je vidět, že původní podlaží bylo v jiné výšce. Nika bývalého prevetu je v úrovni zdiva, nikoli vystupujícím arkýřem, jak tomu bylo v době vzniku zvykem. Tvrz byla postavena v tzv. přechodném slohu. Není ani gotická ani románská, ale má prvky obojího. Tvrz má řadu společných rysů s románským hradem Přimda (například niku prevetu v úrovni zdiva). Mezi stavebními materiály můžeme nalézt opuku (usazenou horninu, prachovitý druh slínovce), ale už i pálené cihly. Jednou z nich je zaoblený okenní překlad (nacházející se ve spodní části okna) pálený v jedné části (na svou dobu velká cihla). Dvě okénka směřující na sever a na jih se nachází v nikách s lomenými záklenky se stopami červeného rámování (které již je prvkem gotiky). Ve spodních částech nik se nacházely vyzděné lavičky, které byly pravděpodobně dříve kryté pálenými keramickými deskami. V prvním patře se nachází zazděný vstup původně spojující věž s další částí budov. Dendrochronologický výzkum horního trámu nacházejícího se nad současnými vstupními dveřmi ukázal, že dřevo pochází ze 17. století, tedy z doby, kdy se věž předělávala na sýpku. Nyní se vchod nachází na severní straně. Původní vstup byl zřejmě na východní straně. Za deště jsou patrné červené pruhy z období baroka, předělávání tvrze na sýpku. Za povšimnutí stojí také otvory ve zdi kolem okének na bočních stranách tvrze vzniklé v době dobývání tvrze. V devatenáctém století se tvrz dostala do majetku řádu dominikánů z Vídně a na pozemku bývalé tvrze byl postaven lihovar. Roku 1920 a 1921 je v součtech lidu zmíněn Václav Hruška s rodinou - jedním ze synů byl Antonín nar. 1890, který později lihovar odkoupil a začal zde působit jako panský kolář. Od té doby je tvrz v majetku rodiny Hrušků.